Čezeta - Prase nekuřák

Jen si představte tu situaci. Stojíte na rušné křižovatce a najednou před vámi zastaví na červenou známý skútr Čezeta, symbol konce padesátých a začátku šedesátých let, který pamatujeme ještě z černobílých fotografií, i když to byla doba barevně velmi pestrá.

Do ladných tvarů jste se zadívali natolik, že jste nestačili přejít přes přechod, to už se ale skútr rozjíždí, ale co to? Vedle nezvyklého zvuku vás zarazí ještě něco. To prase nekouří?

Nejdříve vysvětleme to, co se někomu může zdát jako nadávka. Ten elegantní krasavec nezvyklé pontonové stavby, která z velké části zakrývá malá dvanáctipalcová kola, a s čumákem ukončeným mohutně chromovaným světlometem si vysloužil přezdívku prase již v samém počátku své výroby. A to právě díky tomu čumáku, tolik připomínajícímu prase domácí. Jeho oficiální označení je však Čezeta a od roku 1957 se tyto skútry, které vyráběly České závody motocyklové ve Strakonicích, staly hlavními reprezentanty třídy cestovních skútrů u nás. Jejich duchovním otcem byl konstruktér J. F. Koch.

Hned ve svých počátcích si skútry Čezeta získaly svou spolehlivostí a jízdními vlastnostmi pevnou pozici na domácím i zahraničním trhu. Jejich výborné vlastnosti tehdy ověřil jako první cestovatel MUDr. Potužník svou odvážnou jízdou po Balkánu. Jak bylo v té době zvykem, pohon zajišťoval jednoválcový dvoudobý motor o zdvihovém objemu 175 cm3 se vzduchovým chlazením, které od pozdějšího modelu 501/03 obstarával místo náporu účinný ventilátor.
 

Sběratelský objekt

Postupem času se skútry Čezeta staly zajímavým sběratelským objektem. Byla doba, kdy i v mé garáži stál jeden exemplář, který jsem využíval na občasné vyjížďky. Ovšem moje stále delší a delší cesty vyžadovaly finanční prostředky, a tak jsem se rozhodl jej prodat. Díky tomu jsem se někdy v roce 1993 seznámil s jejich největším sběratelem u nás a prodej tím pádem ani moc nebolel, protože jsem si mohl být jist, že ten můj skútr skončil v dobrých rukách.

Mojmír Sovák    , o kterém bude dnes řeč a který je seriózním sběratelem a renovátorem a především celou duší milovníkem českých skútrů Čezeta, k nim chová lásku již od mládí, kdy samozřejmě na jednom z nich své jezdecké počátky prožíval.

Koncem osmdesátých let se rozhodl, že bude věnovat svou pozornost právě jim. Možná si mnozí z vás vzpomenou na červnové číslo z roku 2003, kde s ním byla uveřejněna reportáž na sběratelské téma a kde byla jeho soukromá sbírka důkladně představena. Ta dnes obsahuje samozřejmě kompletní modelovou řadu a nechybí tu ani rarita ze zkušební série. Když začalo být pro mohutně vyhlížející skútr málo i jeho 9,5 k, které stopětasedmdesátikubíkový motor poskytoval, rozhodl se syn pana Kocha osadit tento léty prověřený podvozek silnějším motorem. Jeden válec zůstal, objem motoru se zvýšil na 250 cm3 a výkon vzrostl na 13 k/4750 1/min. Bohužel právě v režimu cestovní rychlosti má tento jednoválcový motor dosti velké vibrace.

Řešením je čtyřtakt

Ve chvíli, kdy Mojmír Sovák     zpojízdnil a zrenovoval všechny své skútry a také skútry některých svých přátel z klubu, který kolem Čezet vznikl, začal se vážně zabývat myšlenkou zásadní přestavby skútru, jež by vyřešila snad tu jedinou nespokojenost, kterou s ním jeho majitelé mají. Všichni známe to nekultivované chování dvoudobého motoru, jež jeho odpůrci dokonce označují jako sérii náhodných výbuchů. K ucukanému chodu dvoudobého jednoválce je ale třeba také zařadit dnes již málo dostačující výkon.

Letitý dvoudobý jednoválec sice dokáže skútr Čezeta rozpohybovat i přes osmdesátku, ale když přijdou kopce nebo se za vás posadí spolujezdec, potom v dnešním svižném provozu spíše překážíte. To, že velký a těžký skútr neoplývá zrovna nejvýkonnějším motorem a jeho zklidnění by zcela jistě prospěl čtyřdobý motor, je myšlenka velice stará a blízká všem majitelům a příznivcům skútrů Čezeta. Mojmír Sovák     je však jediný, který tuto myšlenku dotáhl až do konce. A tím se dostáváme opět k začátku článku a vám už je v tuto chvíli určitě jasné, že ta Čezeta stojící na křižovatce není výplodem bujné fantazie, ale přestavbou, v jejíchž útrobách je skryt čtyřdobý nekouřící a výkonný motor, vydávající úplně jiné zvuky než jeho dvoudobý kolega, a že za jeho řídítky nesedí nikdo jiný než sběratel Mojmír Sovák    .
 

Dokonalost sama

Dobrá věc se tedy podařila, a to s použitím čtyřdobého motoru o zdvihovém objemu 200 cm3. Dokonce se podařilo zůstat i u stejné značky, protože v přestavbě je použit motor z úplně posledního modelu motocyklu, který v roce 1996 opouštěl brány strakonické čízy, a tím byla Cagiva Roadster 200.

Co všechno přestavba obnášela nechme říci přímo samotného stavitele: „Nedlouho poté, co se mi podařilo sehnat vytoužený a podle mě ideální motor, jsem se v úzké spolupráci s dalším milovníkem skútrů Čezeta, kolegou Jirkou Nahodilem, pustil do plánované přestavby. Největším oříškem, který bylo třeba vyřešit, bylo usazení nového motoru do jednoho z několika mých podvozků. Nejprve bylo třeba namalovat a potom vyrobit úchyty motoru, které zajistí dodržení osy motoru, vlastně jeho řetězového kolečka s rozetou zadního kola. Přestavba se též dotkla předělávek bowdenů a ovládání sytiče. Celá odvážná věc se nám nakonec úspěšně povedla při zachování vnějšího vzhledu stroje.“

Při tvorbě článku se pan Sovák nejvíce obával toho, aby nebyl chápán jako prznitel skútrů. To ale těžko někoho napadne. Vždyť hlavním motivem bylo ukázat, kam by asi tak jako tak došel pan Koch s vývojem svého velmi nezvykle kapotovaného stroje. Já si dokonce myslím, že by jej dnes pochválil. Na moji otázku, zda je náhoda, že počet zubů řetězového kolečka i rozety zůstal nezměněn, odpovídá takto: „Vycházeli jsme z původní rozety a poměru sekundárního kolečka, přičemž jízdní vlastnosti vyšly k naší radosti podle očekávání.“

A už to frčí

Já jen dodám, že motor byl koupen na podzim 2005, první práce započaly na jaře 2006 tím, že motor byl zkušebně usazen do podvozku Čezety 502/00, kterou čekala renovace. Do podzimu se podařilo vyřešit všechny konstrukční záležitosti, jejichž úspěšný výsledek potvrdila zkušební jízda. Následovala demontáž, pískování podvozku a následná renovace včetně laku, chromování dílů a montáže nových gumových částí. Při našem fotografování doprovázel Mojmíra Sováka na originální Čezetě s motorem 175 cm3 právě jeho kolega Nahodil.

Mimo absenci modrého oblaku, táhnoucího se snad za každým dvoutaktem, jsme mohli posoudit ze svižnosti jízdy i zlepšení jízdních parametrů, což se nakonec potvrdilo při společném měření výkonu u prodejce motocyklů Suzuki v JP Moto v Újezdě nad Lesy. Zde by jistě Mojmír Sovák     rád poznamenal, že důvodem nebylo žádné zvýšení rychlosti, ale právě požitek z jízdy. Motor, vrnící si ve čtyřdobém rytmu, jde krásně za plynem, má pravidelný chod a potřebnou rezervu výkonu.

A ještě další výhodu v něm získal jeho majitel. Sice se všechny jím zrenovované modely startují našlapovací pákou a chytají na první šlápnutí, zde je však tohoto úkonu díky startéru ušetřen. Stačí jedno zmáčknutí tlačítka a motor spustí svou čtyřdobou hudbu. Jediným negativem je tak pouze snížení světlé výšky o dva centimetry, ze 14 na 12 cm. To je ale u stroje, se kterým se neskáče přes obrubníky, tak trochu jedno.

Zdroj: Supermoto 01/08