DĚTSKÉ SAJDY  2 0 0 2

SEDELSKÝ RYBNÍK 24.8. – 1.9. 2002

24. srpna - sobota

Tak jsme se konečně dočkali. Nastal den „D“. Náš odjezd předcházelo vehementní opravování JAWIČKY, ale nakonec se všechno zdárně povedlo a my mohli odjet.

Odjezd byl stanoven na 9:00 hodin od domu Řeháčků. Když jsme dorazili na sraz a přivezli strojky z garáže, nastalo nabalování bagáže a odvoz automobilů před ERMEX.

            Cesta probíhala celkem dobře. JAWIČKA jela jako nová a my jsme si pochvalovali hezké počasí, pěknou krajinu a jak nám ta cesta rychle ubíhá. Asi na poloviční cestě (v Čechticích) jsme se stavili na obídek a kávičku a potom jsme pokračovali až do místa určení, k Sedelskému rybníku. Dojeli jsme dobře. Fídr už na nás jako obvykle čekal. Postavili jsme stan a seřadili motocykly. To už byl večer, tak jsme se přesunuli k ohni na večeři. Teta Zdenka nám nabídla naložené maso a řekla, že každý večer bude vařit jedna dvojice.

Já a Kája jsme pořád běhali na cestu a koukali jsme, jestli nejede další motocykl, abychom mu ukázali cestu do tábora. A vida, večer přijel Zbyněk s dětmi a Jirka Ledinský a jeho povedená rodinka. To už byla tma tmoucí a my jsme je museli navádět baterkami, aby vůbec trefili a neskončili u někoho ve stanu. Zbyněk a Ledinští postavili stany a zařadili motocykly do řady mezi naše zaparkované strojky.

25. srpna - neděle

Ráno jsme si uvařili k snídani francouzskou polévku. Potom jsme se šli vykoupat do rybníka, kde byla překvapivě teplá voda. Začali jsme plánovat cestu.

„HOTOVO“. Nasedat a jedeme. Pořád jsme jeli po silnici, až nakonec jsme zahnuli na lesní cestu a už tu byly kameny. Snažili jsme se je objíždět, ale marně. O jeden kámen jsme škrtli a už jsme museli tlačit. Naštěstí jsme vytlačili, ale před námi byla spousta dalších kamenů. Dojeli jsme na konec kamenité cesty. Sice s malými problémy, ale v pořádku. Táta zařval na Jirku, že to uhřeje a že se nám vytrhlo brzdové lanko, že z toho kopce je to teda na PÍÍÍP. Ale nedalo se nic dělat, museli jsme dál. Konečně na silnici. Ale před námi byla ještě dlouhá cesta. Znovu lesní cesta. Jedeme asi pár metrů a před námi louže a bláto jako hrom, hotový močál. Jediní my jsme se zabořili a už se tlačí. Nakonec uvízla i SAHARA, která nás šla nadějně tahat. Už jsme venku i se SAHAROU, ale já jsem jako polovodník. Pokračujeme v další cestě a pro změnu nás čeká brod. Projeli jsme celkem v klidu. Na konci byl jemný plážový písek a ze mě už je vodník na plný úvazek. Chtěli jsme jet dál, ale uvízli jsme v jemném písku. Osvobodili jsme sajdu a již bez dalších problémů jsme dojeli do Nové Bystřice. Tam jsme si dali pozdní oběd.

Po dobrém obědě jsme vyrazili dál. Chvíli jedeme po asfaltu, ale ten za chvíli končí a začíná polní cesta. Za chvíli jsme zase v lese a tady cesta končí. Větve a popadané stromy, ale Jirka našel lepší cestu. Ledinským dochází Cola, tak se vracíme zpět do tábora. Po příjezdu jsme se šli vykoupat a šli jsme vařit večeři, protože dnes jsme měli službu my. Jirka nám půjčil brzdové lanko, které jsme hned vyměnili.

26. srpna - pondělí

Dneska si táta trochu přispal. Vstával v 10:30 hodin. Uklohnili jsme polívku a potom jsme se šli jako již tradičně vykoupat.

Kvůli našemu brzdovému lanku byla trasa dnešní cesty naplánována do Jindřichova Hradce. Cesta byla příjemná. Asi v polovině jsme si museli udělat nucenou zastávku, protože Fídrovi jeho DNĚPR odmítl poslušnost. Chvíli s Jirkou laborovali (vyměnili svíčky) a jedeme dál. Po příjezdu do Jindřichova Hradce jsme své stroje zaparkovali na Malém náměstí a potom byl rozchod. My šli shánět brzdové lanko a ostatní se šli podívat do města a po nákupech. V prvním obchodě lanko neměli, ale poradili nám, kde ho určitě seženeme. Dali jsme si tedy dobrý oběd a vyrazili na sraz s ostatními.

Dojeli jsme na „Hvězdárnu“ do obchodu a snad všichni si koupili nějaké to lanko. Stavili jsme se ještě u pumpy napojit naše hladové strojky a potom zpět do terénu. Cestou se od nás oddělil Fídr se svým DNĚPREM, který přeci jen nejel podle jeho představ. Dojeli jsme na hráz Kačležského rybníka. Ledinští se šli koupat, Karel zaučoval synky do řízení sajdy a ostatní jen tak relaxovali. Po chvíli nás opustil i Zbyněk s dětmi, který jel celou dobu na poloprázdném předním kole.

Cesta zpátky proběhla již celkem bez problémů, akorát v jedné kaluži, těsně před výjezdem, nám zapadla sajdička. Opět tlačíme a za chvíli již pokračujeme v další cestě.

Po dojezdu do tábora jsme vyměnili brzdové lanko a i Fídr odstranil závadu. Jednalo se o vypadlou hlavní trysku.

27. srpna – úterý

Po vydatné snídani a tradiční koupeli jsme tentokrát vyrazili z louky přímým směrem rovnou do lesa. Hned na kraji se zasekl Ivo Lohr, aby sebral hřiby, které rostly hned vedle cesty.

Převalili jsme se přes kopec a po silnici dojeli do Číměře, kde jsme doplnili zásoby potravin. Někteří vyřizovali telefony s domovem (Hanka Ledinská), jiní relaxovali se zmrzlinou ve stínu nákupního střediska. Potom jsme pokračovali dál za vytyčeným cílem. Jedeme směrem na Kunějov. U „křížku“ se Hanka lekla, že přejela „žlutou“ a zastavila. Jirka, jedoucí, jako vždy, těsně za ní, už to nestihl zabrzdit. Narazil do ní a rozpáral jí sajdu a prorazil rezervu. Nutno dodat, že vše se odehrálo asi v 30 km rychlosti.

Jediné štěstí, že šlo „rodinný“ ťukanec, protože jinak by bylo okolo toho spousta nemístných poznámek. Jirka se trochu kochal okolím a takhle to dopadlo. Hanka potom měla hlavu v „pejru“, aby jim neteklo do sajdy.

Samozřejmě se hned kolem seběhlo spousta lidí a snad každý si nezapomněl utrousit nějakou tu poznámku na adresu obou zúčastněných. Po prohlídce způsobených škod jsme najeli na správnou cestu a hurá do lesa.

Po krkolomném stoupání lesem, kdy jsme museli JAWIČKU vytlačit, jsme vyjeli na kopec, kde končily všechny cesty. Jirkové se tedy vydali hledat cosi, co by se podobalo alespoň trošku cestě.

Čekal nás sjezd trním, mladými břízkami a cestou plnou kamení. Zdenka se málem převrhla, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Když jsme zdolali tento sjezd, ocitli jsme se na konci Kunějova. Sajdička začíná kuckat a odmítá další jízdu. Nechali jsme jí vydechnout a pokračujeme v další cestě. Všichni chtějí koupání, tak dojíždíme do Člunku na Krvavý rybník. Moc hezké koupání jsme nevybrali, ale někteří se přeci jen jdou zchladit do vody. Sajdička stále zlobí, tak navrhujeme návrat do tábora. Všichni kupodivu souhlasí.

Po příjezdu do tábora odpojujeme loďku a jdeme řešit problém „odtrh + předstih“. Po chvíli laborování vytáhl Jirka Nahodil, který dorazil na svém „praseti“, návod a jali jsme se spravovat dle odborných rad. Za svitu baterek jsme dokončili dílo s tím, že „ráno je moudřejší večera“ a tudíž počkáme.

28. srpna - středa

Ráno jsme nasadili loďku a nastala zkouška pravdy. Motor vrčí a nikam to „nestřílí“. Bohužel, jeho chod je nepravidelný a bez výkonu. Další pokus, nové svíčky. Opět se dílo nedaří. Do třetice všeho dobrého a zlého, vyčistit karburátor. Ostatní odjíždějí na vyjížďku a v táboře zůstáváme s tátou sami. Karburátor je vyčištěn a na svém místě. Chvíle napětí – je v háji baterka. Kontrolka ani nežhne, všechny pokusy končí.

            Po nějaké chvíli přijíždí Karel se SAHAROU a na laně táhne Jirku Nahodila s Michalovou JAWOU. Také vadná baterka. Karel s Jirkou tedy odjíždějí řešit obě baterky. Buď nám je někde dobijí nebo se holt budou muset koupit nové. Uvidíme.

29. srpna - čtvrtek

            Tak kluci přivezli baterky, nandali jsme je do strojků, ale očekávaný efekt se nedostavil. Motor stále škytá a škube, ale dá se s ním jakž takž jet, takže vyrážíme s ostatními na Landštejn.

            Cesta probíhá celkem v klidu. Za chvíli Jirka Nahodil zjišťuje, že další cesta na JAWĚ není možná. Dojíždí ještě do Nové Bystřice, kde všichni nakupují zásoby, ale tam obrací a vrací se zpět do tábora. My ostatní jedeme k pumpě napojit žíznivé strojky a potom hurá na hrad.

            Prohlídka byla celkem pěkná. Táta tam byl již několikrát, ale říkal, že je zase něco nově opraveno. Všechny děti si potom musely vystřelit z luku a z kuše. Nutno přiznat, že se jim to docela dařilo. Každý pak dostal certifikát ze střelby.

            Na zpáteční cestě se od ostatních oddělujeme. Oni se chystají do terénu, my pojedeme po silnici. Cestou zajíždíme na louku u Kačležského rybníka, kam táta léta jezdil s babičkou a s dědou pod stan. Je to smutné, louka je zarostlá bodláčím, brána lískami, babičky kuchyně je spadlá a po sklípcích jenom prázdné díry. Táta zatlačil slzu a vracíme se zpět do tábora.

            Večer se slaví Karlovi narozky, proto táta s Karlem vyrážejí na SAHAŘE nakoupit nějaké dobroty. Dojeli na „hradeckou“ a konec. SAHARA je mrtvá. Posílají S.O.S. do tábora, ale nikdo nemá zapnutý mobil a navíc není na louce signál. Opravují tedy na silnici. Je to ulomený drát na magnetce. Stopují, aby se dostali do Horní Pěny, kde jim to snad někdo zaletuje. Největším nepřítelem se pro ně stává soumrak. Za chvíli Karel odjíždí na uječeném „japonci“ do vsi. Již skoro za tmy se vrací a teď rychle všechno sestavit. Do tábora dojíždějí za úplné tmy, zmrzlí, špinaví a bez zásob. Nastává náhradní řešení. Oslava narozenin Hanky. Má je sice až zítra, ale to v danou chvíli nevadí.

30. srpna - pátek

            Další zrada na JAWIČCE. Máme prázdné kolo u sajdy. Odděláváme tedy blatník a vyndáváme kolo. Shodit plášť, duši ven, nafouknout a hurá do rybníka. Bez výsledků, žádná bublina. Kluci tvrdí, že je málo nafouknutá. Přifukujeme tedy duši a druhý pokus. Opět NIC. Svedli jsme to na špatně utažený ventilek. Ostatní se chystají na Červenou Lhotu a pomalu vyrážejí. V táboře zůstáváme my, Ivo Lohr s dětmi, Honza Žlábek s klukama a Vlasta. Padá návrh navštívit Ivovu ségru a potom zajet k Honzovo ségře na mlejn. Nasazujeme kolo a za chvíli vyrážíme.

Cesta probíhá bez nějakých problémů. Za chvíli dorážíme k Ivovo ségře, kde děti hned začaly šmejdit po hospodářství. My, dospělí, jsme dostali kafe a po krátké debatě vyrážíme na další návštěvu. Přijíždíme k mlýnu, který je k Honzově úžasu otevřený. Ségra se vrátila předčasně z Chorvatska. Děti šli na exkurzi po mlýně a potom okupovaly rybník. Když se dostatečně vycachtaly, vyrážíme na další cestu. Vlasta dostává hlad a tak se zastavujeme na pozdní oběd. Po jídle již není morál na další cestu, tak se vracíme do tábora. Ostatní jsou již zpět, tak rychle pro dříví a dodatečně oslavit Karlovy narozky.

31. srpna - sobota

            Dnešní výprava je naplánována na prohlídku 1. Obranné linie z druhé světové války. Kolem 11 hodiny vyrážíme opět směr Landštejn.

            Sajda opět škytá, ale jede. Přijíždíme poblíž dnešního cíle a končíme u značky „Zákaz vjezdu“. Mnohé to zaráží, ale Jirka nám vysvětluje, že bunkr je plně vyzbrojen a tudíž je logické, že jej bude někdo hlídat. Měl pravdu. Byl tam mladý průvodce. Nutno ale přiznat, že pro danou věc dosti zapálený. Bohužel tehdejší stavby nebyly koncipovány pro tolik osob a my se musíme rozdělit na tři skupinky. Do bunkru se totiž vejde pouze deset lidí. Prohlídka byla pěkná se zasvěceným výkladem a pro děti i jistě zajímavá. Mohly koukat periskopem, mířit kulometem a vůbec si prohlédnout, jak to v takovém bunkru vypadalo. I my dospělí jsme se některým věcem nestačili divit.

            Cestou zpět se zastavujeme v Nové Bystřici pro zásoby. Zde se naše cesty opět rozdělují. Ostatní se chystají na endurantní vložku, k nám se přidává Majda Nahodilová a vracíme se do tábora po silnici.

Večer se začínají stahovat mraky a z dálky se ozývá hřmění. Natahujeme nad ohništěm plachtu, abychom zahnali déšť. Docela se nám to daří.

1.       září - neděle

Nastává nejsmutnější den z celého týdne, balení. Probouzíme se do deště a dobrá nálada je pryč. V noci byla pěkná buřina a slejvák. Všude je spousta voda a všichni mají mokro i ve stanech. Balíme tedy, jako již tradičně, mokré věci na motocykly. První nás opouštějí „harleysti“ Ondra s Nikolou a Standa s Vaškem. Jako další odjíždí Fídr s rodinou, Honza Žlábek a Nahodilovci. Včera už odjeli Zbyněk s dětmi, Ivo Lohr s dětmi a Vlasta. Jako by čuli nějakou lumpárnu a zabalili to ještě za sucha. My s Řeháčkovými odjíždíme ve třetí skupince. Spolu s námi jede Milan Křeček, který za námi přijel se synkem v pátek večer, jako doprovodné vozidlo.

Zastavujeme opět v Čechticích na jídlo a setkáváme se s Nahodilovci. Jelikož je venku zima, děti nasedají k Milanovi do auta a pokračujeme směrem k domovu. Je zima, začíná pršet a sajda jede čím dál tím hůř. V Benešově zastavujeme u pumpy, abychom si dali kafe na zahřátí a já jdu do „mokrejch“. Do Prahy přijíždíme za tmy, zmrzlí a mokří a já děkuji Bohu, že sajda dojela.

Jirka Nahodil nás ještě odvezl do ERMEXU pro auto a pak hurá domů, do tepla, do vany, do postele.

Ale už teď se těšíme na dětské sajdy 2003 (doufejme, že na novém strojku)!!