Nejprv z konce - bylo to fajn, vymýšlím další akce. A rozebírám si to pěkně systematicky od začátku:

Rozhodování, příprava a snad i těšení se minulý týden bylo docela příjemné. Konečně zrealizujeme to, o čem již dlouho mluvíme, pojedeme se synkem na vandr. Dilema první: auto nebo vlak, dilema druhé: PET lahve nebo čutory. Zvítězil vlak, i když autem by to bylo za stejné peníze a cesta by trvala polovic. Ale na vandr se přece autem nejezdí. Zvítězily PET lahve, protože kdo by se dneska tahal s čutorou...

Ráno vstávání celkem v pohodě, strach z něj byl (ostatně jako obvykle) daleko horší. Cestou v autobuse mám chuť rozdávat dobrou náladu, ale asi se moc nedaří. Na nádraží zjistím, že si nepamatuju, kam jedeme a tak pošlu koupit lístky Majdu. Následně ji seřvu, že koupila lístky blbě. Nejedeme přece do Bystřice, ale o dvě zastávky dál. Pojedeme snad na černo a nebo vystoupíme dřív? Nevím.

Nádraží, odkud jsem deset let vyrážel v kabině lokomotivy a kde jsem deset let nebyl. Žasnu nad vozem IC, vidím poprvé. Táhne nás lokomotiva ES 499.0 (dle starého značení, nové si nepamatuju). Je to ta nejsilnější, která u nás jezdí. Expres má jen 5 vozů - směšné. Tahali jsme s ní i 16 - to bylo jinší kafe! To musí být paráda, mašina 5 vozů ani necejtí, jen tak zavadíš o kontroler a vlak vystřelí. Nostalgie, spokojenost. Do Kolína vím přesně kde jsme, pamatuji si všechny zastávky, zatáčky. Kde je to do kopce a kde s kopce. Jedeme po první koleji, máme všude volno, nikde odbočkou. Krásná, pohodová šichta. Za Kolínem krásná krajina, trať moc neznám, Bratislavu a Brno jsem moc nejezdil. Ale za mašinou jsem tam seděl, tenkrát to byla směs toho příjemného - sedíš za tím - a toho nepříjemného - trať neznáš nazpaměť a to se jede blbě.

Přestup, osobák, paráda, těším se. Už vím, že Jarda a kluci, s kterými se máme setkat, přijedou autem. Másla. Ja jedu z Prahy vlakem a oni autem. (Jen tak někde vzadu v duchu - jet vlakem z Boskovic do Pernštejna by ale byla hovadina...) Courák, krajina, slunce, Karel, Majda. Já. Paráda. Vystupujeme v Režné.

Jdeme pěšky po silnici. Po chvíli jdu jako první. Baťoh, v kterým táhnu stan, tlačí a Kája s Majdou se loudají. Jak to vymyslet, aby příště ty bágly byly lehčí? Jsou vzadu, sundávám bágl a odpočívám. Kde je ten Jarda? Právě volá, má nějaký kecy o mobilu, ale už jede. Asi bude rozumější dojet autem do Nedvědic, tam ho nechat na nádraží, v klidu si vyšlápnout na hrad a pak odejít, cestou přespat a pak zase jít... Karel s Majdou už došli, čekáme. Kde ten blbec vězí? Z Bystřice je to přece kousek. No nic, popojdeme. Kilometr a baťoh je už zase nesnesitelný. Čekáme, za chvíli už bude odbočka ze silnice. Musíme na ně počkat. Je to vůl. Když už ráno zachrápe, aspoň by nemusel zdržovat. Čekáme.
J:"Majdo, co si o tom myslíš?"
M:" Já mu nerozumím, vždyť říkal, že jede. To by tu už musel být."
Blbec. Už mě štve. Vytáhne nás až sem a pak by raději šel sám. To mohl říct rovnou, jeli bysme někam blíž. Kašleme na něj, jdeme pěšky. Překonávám svoji ješitnost a píšu SMS, že jdeme. Cesta do kopce. Kopec jdu snad nadestkrát. Dejchám, funím, je mi blbě, je mi zima. Strašně fouká. Podcenil jsem oblečení. Ten kráva hangár snad nabejvá na váze. Příště to musíme vymyslet jinak.. A nebo se na to ....., jsem už starej na takovýhle krávoviny.

Dáme svačinu. Jsou někde těsně za náma, aspoň nás dojdou. Vzpomínání na cestu vlakem, byla opravdu fajn. Tady je zima. Ten plyn snad tu polívku nezvládne. Zvlád. Ale pak to vzdal. Do kávy se mu už nechtělo. Asi jsem měl vzít tu plnou bombu, ale ona byle přece těžší než ta prázdná! Kde jsou? Fouká. Jdeme dál. Nevím, kde jsou a moc tomu nerozumím. Ale už jsem si zvykl. Někdy mu něco prolítne makovicí a je divnej. Ostatně, sám jsem občas taky na zabití. Škoda. Kdybychom si ty krávoviny odpustili, asi by to bylo lepší. No jak jsem tuhle jel na Moravu a on vodjel do Brna, kretén. To bych ho zabil. No ale na severozápadě jsem se zase já moc nevytáh´. Večer jsem mu na náladě asi moc nepřidal, když jsem odjížděl a ráno věděl prd, jak pojede domů. Nejhorší na tom je, že jsem vždycky rád, když ho vidím, vola. Možná by to nebylo vono, kdybysme nebyli oba kreténi. Ale to je blbost. Nebo ne? Nevím. Zima. Nevím. Baťoh, nevím...

Konečně hrad. Cigáro, baťoh vedle na lavičce, dvě bundy na sobě. Cesta byla docela fajn, krásně jsme se prošli. Trochu bolej záda, ale to nevadí. Teď jdeme do hradu, tam nebude foukat a neponesu baťoh. Jsem rád, že jsme tady. Kája je skvělej. Hrad. Schody. Zima. Je to nějaký dlouhý. Průvodkyně je docela pěkná holka, vypráví se zájmem. Ale už by mohla bejt zticha. Takhle v každý cimře čekáme, než se vykecá, kráva. Už aby jsme byli venku, snad bude hospoda otevřená. Zima. Co tady vlastně hlëdám? Vždyť jsem tu byl vloni, když jsme jeli Svratku. Že jsem nešel do tý hospody. Zima. Je to dlouhý. Zima. Je to dlouhý.

Konečně jsme v hospodě. Volá Jarda, je tady. Musíme se přestěhovat dozadu k většímu stolu, abychom se vešli. Grog, teplo, jídlo, pohoda. Ta prohlídka hradu byla pěkná. A už jsou tady. Kuba se směje. Matěj nevypadá nasraně. Úspěch. Klobouček, pod ním Jarda, pod batohem se mu kejve pánvička. Ten blb nemá chybu. Paráda. Konečně jsme pohromadě, setkání se obešlo bez výčitek a bez dusna. Učíme se. Je to tak lepší. Nemá cenu se zbytečně nasírat. Matěj tam něco nechal. Prej klacek.

Jdeme někam zaspat. Cestou mrknem, jak nám to zejtra jede domů. Jsme na nádraží. Ok. Nápad. Ok. Sedíme ve vlaku. Blbě jsem koupil lístky. Myslel jsem, že pojedeme o stanici dál. To už tady dlouho nebylo. Jsem vůl, nestíhám. Vystupujem o zastávku dřív. A jdeme. Do kopce ne!!! Pěkně podél řeky. Cesta. Zima. Batoh. Zima. Batoh. Únava. Hotel? Domů? Vydrž! Domů? Kdybych tu měl auto, věděl bych... Vydrž!

Sláva! Našel jsem místo na spaní, pěkně u řeky. Proč ten blbec (=Kuba) na tý silnici stojí a čumí? A Majda taky. Cosi řve o tom, že od vody potáhne zima. Blbost. Co máme nový spacáky, tak zima nebyla. Kašlu na ně, já spím tady. Chci spát. Oheň, teplo, čaj. No tak dobře. Já jsem místo našel, teď se starejte vy. Ale do kopce mě nikdo nedostane. Kája je dobrej, musí toho mít taky dost. A nebo ne? Je mladej... Jdeme dál. Zkusil bych ten sroubek. Naštěstí to Jardu taky napadlo. Oheň. Teplo, konec dnešní cesty. Byla docela fajn. Ten pes, taky jsem nemusel tak zběsile zdrhat. A ten chlap, jak blbě čuměl, když jsme kolem něj šli cestou, která nikam nevedla. Kája, sekyrka, je dobrej. Jdeme spát. Byl to pěknej den!

Už nikdy! Kosa, kosa, kosa. Skoro celou noc nespím, jaká je kosa. V noci oblékám kalhoty, bundu. Asi to bude tou karimatkou, stojí za prd. Měl jsem koupit tu nafukovací. Vždyť je duben, vole. Loni v dubnu mi zima nebyla. Asi seš utahanej, celej den ti byla zima. To bude tím. No v každým případě ráno hned domů a vana a horká voda a postel a příště už nebude....

Ráno. Dneska nefouká, je docela teplo. Proti včerejšku... Kousek popojdem - krása - trať, údolí, řeka. Ta noc stála za prd, jak to příště vyřeším? Mám jet na velikonoce na vodu. Blbost. Nikam nepojedu.

Vlak-jídlo-teplo-káva-pohoda. V noci byla trošku zima. Jinak to bylo moc pěkný. Povídám si se synkem. Všechno, na co se Kája ptá, vím. Trolej, pražce, návěstidla. Pamatuju si. Čtyřicet a výstraha. Jsem dobrej. Zpomaluje, asi budeme přejíždět z nultý na druhou. No jistě...

Koupelna, vzpomínání, úvahy. Proč se mi to líbilo a chci jet zas, když mě to od vystoupení z vlaku včera do dnešního nastoupení vlastně všecko lezlo na nervy?

A vy všichni, kdo jste to dočetli až sem, v tom máte jasno a nebo je vám v noci vedro a baťoh vás nadnáší?

P.S. Když vyndám nohy ze svých bot, boty, ponožky i nohy voněj. Je to pro mě obrovský zážitek, po těch letech v kanadách. Je to fakt super. Majda prozradí recept, není to botama. Dokážete to i vy, budete-li chtít!

Jirka.