VELKÁ FRANTA 13.-23.7.2000

Odjezd (čtvrtek 13.7.)

Nakládání lodí a věcí započalo kolem hodiny sedmnácté. Některé lodě ještě cestou na vlek potkaly
pryskyřici a trošku tkaniny. Ve dvacet hodin se motor rozvrněl a my vyrazili směr Dolní Dvořiště.
Rakouští celníci nesouhlasili s obsazením naší výpravy a Páju a Zipa vyřadili pro jejich loňský vroubek.
Bára se zachovala moc hezky a vystoupila si s nimi.

Lech (pátek 14.7.)

Ochuzeni o tři členy výpravy (Ančí s námi zůstala) jsme vyrazili na řeku Lech ze Steegu a promočeni po dvou hodinách
jízdy skončili pod vesnicí Bach na tábořišti u koupaliště. Kytka s Petrem vymalovali břeháčka a Jarda s Důšou si zkusili
první práskaneček se vším všudy. Zkusila to i Jana s Pinďou a na poslední peřeji si s lodí vyměnili místo. V čase večeře
přijel jeep a vyklopil nám naše výletníky. A protože počasí v tomto kraji nebylo zrovna letní, naskákali jsme do busu
a vyrazili směr Francie. Zbytek noci jsme pak dospali na parkovišti u jezera Lac Léman.

První den jízdy Drôme (neděle 16.7.)

Natěšení na vodu jsme nasedli do lodí za městem Die a šoupali se směrem po proudu. Cestou v Pontaix jsme se
vyšplhali na zříceninku, vybraní jedinci si prohlédli i vodopády. Konec plavby byl po 12 km u města Vercheny. Před večeří
trošku adrenalinu na laně z mostu dolů, po večeři spánek na mírném kopci.

P.S. Ten mírný kopec byl krpál jako kráva.

Druhý den řeky Drôme (pondělí 17.7.)

Flákáli jsme se na mírné vodě. Zpesření skákáním odkudkoli, Eliška prožila první kontakt s kamarády na plasťácích,
my ostatní divadelní představení. Po 9 km za městem Saillans končíme a provádíme hromadnou očistu těl. Vracíme
se do Pontaix, výprava k vodopádům, další zastávka v soutěsce Saut De La Drôme, kde večeříme kaši s párkem.
Večer přejíždíme přes Gap na hřiště pod městem L' Argentiere La-Bessée.

Odpočinkový den s oslavou narozenin (úterý 18.7.)

Někteří do hor, někteří do města, šílenci na skály a našli se i tací, kteří nikam (snad leda večer pro vodu).
Opravy lodí, po karbenátkách společenský večer u ohně a veselá zábava do třetí hodiny ranní.
Následují dlouhé a hlasité procházky po hřišti, kontakt s bránou, sedlání Jessicy.

Horní tok Durance (středa 19.7.)

6 km řeky z Briançon do Prelles, Bubunovo a Pinďovo koupání v Dóčově peřeji, Almara se stále drží.
Přejezd zpět do Briançonu, dvě hodiny ve městě nebo nad ním a druhé kolo Durance. Tentokrát to Almara
nepřežila. Po navázání lodí si Luděk dává stále dokola pizzy a všechny nás zdržuje od regulérní večeře.

Dolní Durance s peřejí Rabioux (čtvrtek 20.7.)

Naskákali jsme do čerstvě zalepených lodí a hurá na pohodovou dvojčičku, která časem lehce přiostřila. V peřeji
Rabioux jsme šidili vpravo jak jsme uměli a ti, co nešidili, plavali a lámali a ničili. Budeme-li jmenovat,
tak třeba Jana a Důša na Modřině. Po celou dobu jsme si nad sebou vezli mrak, který nás nešetřil a ani neopustil.
Končíme 5 km nad Embrunem a zimu zaháníme becherovkou. Veselí večeříme na parkovišti v Embrunu
a pak odjíždíme do Itálie. Při hledání noclehu měříme síly s bývalým rýžovým polem. Značně pokousáni komáry
usínáme na parkovišti za Novarem.

Cesta Itálií (pátek 21.07.)

Přes Miláno, Bergamo a Bréscii jedeme k jezeru Lago di Garda, kde se dvě hodiny máčíme ve vodě
a hrajeme volejbal. Namačkáni v penálu jedeme na sever přes Trento, Bolzano a Brixen k řece Rienze.
Za šera vyjíždíme k jezeru Pragser Wildsee a pěšky se vracíme k tábořišti závěrečného večera. Po Aljašce
zapalujeme oheň a slavíme Ivančiny narozeniny. Vytrvalci usínají až za svítání.

Řeka Rienza (sobota 22.07.)

Po snídani a naložení soji na večer sjíždíme k řece Rienza do městečka Kiens. Máme pár odpadlíků,
kterým stačila loňská voda. Trasa dlouhá16 km na podstatně nižší vodě netrvala dlouho. Na poslední
peřeji se nikdo neprásk, jen Jirka vyměnil loď za zapálenou cigaretu a plul. I tímto stylem jsou peřeje sjízdné.
Za další zatáčkou končíme, nakládáme lodě a loučíme se ze Zipem a Pájou, kteří se domů vydávají
po vlastní ose, protože s námi do Rakouska nesmějí. Přejíždíme podle řeky Drau přes Lienz
k jezeru Millstätter See, kde vaříme večeři a užíváme si teplé vody. V noci jedeme k řece Salze.

Poslední den (neděle 23.7.)

Dva km nad Wildalpenem skáčeme do lodí a začíná závod o co nejvíc práskanců. Nejlepšími adepty jsou
Anička s Důšou (3x), v těsném závěsu Jirka s Járou (1x) následováni Honzou a Bárou (1x). Zastávka
v malé laguně, chytání sumečků a lovení helmiček. Na předposlední peřeji lámeme už rozlámané i dosud celé lodě.
Končíme pod Petrusem v místě noclehu. Závěrečné foto, dojídání posledních zásob a odjezd domů
přes Steyr, Linz, Freistadt a Dolní Dvořiště. Veselá nálada nám vydržela přes celé Rakousko až domů do Prahy.

Pondělí odpoledne

Už se těším na příští léto.